Foto: z otevřených zdrojů
Dlouhodobé harmonické vztahy nejsou definovány absencí konfliktů
Drobné a někdy i nepostřehnutelné zvyky ve vztazích odvádějí základní práci při udržování intimity mnohem účinněji než hlasité sliby. Americký psycholog Mark Travers o tom hovořil ve svém článku pro časopis Forbes, kde jmenoval „tichou“ dovednost č. 1, která posiluje lásku.
„Jedním z nejvíce podceňovaných návyků je praktikování „dobrých výchozích postojů“. Jedná se o reflexivní, základní postoj, který zaujímáte vůči svému partnerovi v každodenních situacích,“ uvedl.
Psycholog vysvětlil, že se to týká toho, jak automaticky hodnotíte jednání svého milence při některých jeho přehmatech – okamžitě negativně nebo za předpokladu dobrých úmyslů:
„Vnímáte jeho zpoždění jako nedbalost nebo jako to, že se dostal do dopravní zácpy, když se snažil přijít včas? Vnímáte zapomenutou záležitost jako nedbalost, nebo jako běžnou lidskou chybu? Tyto rychlé úsudky, nazývané také „mentální výchozí stavy“, mají neúměrný vliv na to, zda se vaše pouto cítí bezpečné, nebo křehké.“
Podle něj v případě, že je vaše „výchozí nastavení“ založeno na strachu, je pravděpodobnější, že chyby svého partnera budete přičítat spíše jeho charakteru („nezáleží mu na mně“) než okolnostem („měl těžký den“).
Travers zároveň cituje výzkum psychologa Johna Gottmana, který ukázal, že dlouhodobě harmonické vztahy nejsou určeny absencí konfliktů, ale tím, jak si partneři vysvětlují chování toho druhého.
„Namísto automatického podezírání nebo obviňování používají takové páry to, co Gottman nazývá ‚pozitivní převaha‘: tendenci vidět dobré úmysly i ve vypjatých okamžicích,“ dodal psycholog.
Tyto „dobré postoje“ podle něj není třeba dávat ostentativně najevo. Lze je rozvíjet v průběhu času a postupně posouvat vnímání směrem k lepší verzi partnera. Protože tyto postoje působí neustále v pozadí, jejich účinky se časem kumulují.
Studie z roku 2023 potvrdila: když má člověk pocit, že mu partner rozumí, přijímá ho a předpokládá to nejlepší, zvyšuje se jeho pocit bezpečí ve vztahu.
„Partner, který pravidelně dostává ‚bonus důvěry‘, cítí nejen odpuštění, ale i skutečnou vstřícnost toho druhého,“ dodává Travers.
Zjistil, že přerámcování potenciálně negativního chování benevolentnějším způsobem pomáhá snižovat konflikty:
„Pravidelná praxe vytváří pozitivní zpětnou vazbu: když jeden z partnerů projevuje benevolenci, druhý se cítí bezpečně a má tendenci reagovat vřele. Vzniká tak ‚kooperativní rovnováha‘, v níž se důvěra a velkorysost vzájemně posilují, čímž se partnerství stává odolným vůči vnějšímu stresu.“
